Evropské aleje
Existence prvních alejí v Evropě spadá do 16. století a souvisí s italskou renesancí, kdy se fenomén alejí šířil především z Francie. Mnoho významných francouzských architektů aleje nejprve vytvářelo jako součást zahrad, později se aleje stávají prvkem krajiny. Stromy se tehdy vysazovaly zejména pro získávání dřeva, ale také pro jejich schopnost zpevnit okraje silnic a pomáhat při orientaci v krajině.
V roce 2000 vznikla pod patronátem Rady Evropy Evropská úmluva o krajině – známá také jako Florentská, aby pomohla chránit krajinu, zajistit plánování a péči. Platí od roku 2004, kdy ji ratifikovala také Česká republika. Jedná se první mezinárodní úmluvu zaměřenou výhradně na evropskou krajinu. „Jako reflexe identity Evropy, krajina je naším živoucím přírodním a kulturním dědictvím, až už běžná či výjimečná, městská nebo venkovská, v podobě země či vodních ploch,“ píše se v úvodu úmluvy.
Stránky Evropské úmluvy o krajině
V roce 2009 vydala Rada Evropy v návaznosti na úmluvu o krajině zprávu o alejích. Poukazuje na problém zanikání a ochrany alejí v Evropě a požaduje, aby bylo zastaveno kácení, zahájena péče o aleje a výsadba nových stromořadí, a také přijaty politické nástroje k ochraně alejí.
CEP-CDPATEP-2009-15-TreeAvenues_en.pdf
Aleje ve Francii
V roce 1897 tvořilo ve Francii aleje 2 935 000 stromů. Avšak například v oblasti Seine-et-Marne, kde bylo na konci 19. století 200 000 stromů dnes nalezneme sotva desetinu tohoto počtu, tedy 17 500 stromů. Dalším příkladem může být město Brive, kde bylo v roce 1824 uváděno nespočet krásných alejí, přičemž v roce 2006 bylo 40 % ze 7 000 stromů ve velmi špatném stavu či fatálně nemocných. Problémem proto zůstavá nesprávná péče o stromy, jejich nemoci, stáří, ale také jejich kácení a nízký počet nově vysázených stromů.
Lze konstatovat, že na konci 70. let 20. století se situace ve Francii zlepšila a bylo vysázeno mnoho alejí podél cest, zejména pro zpevnění krajnic. O zachování kulturního významu alejí se také významně zasadil prezident Georges Pompidou. Nicméně od konce 20. století bylo častým důvodem ke kácení alejí znepokojení kvůli bezpečnosti silničního provozu. Francouzské statistiky a studie však potvrzují, že neexistuje žádná spojitost mezi bezpečností na silnicích a alejemi podél nich.
